Stanislav Tecl: V Jihlavě se nebojí dát šanci talentům

Obnovené účinkování FC Vysočina v nejvyšší soutěži bylo na podzim 2012 spojeno hlavně s jeho jménem. Útočník Stanislav Tecl (nar. 1.9.1990) se během úvodních jedenácti kol stal objevem ligy a vstřelil 10 branek! Poté ve zkratce následovalo zranění kotníku, zimní přestup do Plzně, premiérový český titul, zápasy a góly v Lize mistrů i Evropské lize, reprezentační starty, přestup do Jablonce a další přestup do Slavie Praha, jenž byl okořeněn ziskem titulu a na konci uplynulého ročníku i MOL Cupu. Dosud nastoupil do 153 utkání v nejvyšší soutěži, v nichž vstřelil 54 branek. V národním týmu debutoval v červnu 2013 zápasem v Turecku a zatím si v nejcennějším dresu připsal 5 startů.

Stando, co se ti vybaví, když se řekne FC Vysočina Jihlava?
Těch zážitků a vzpomínek, které se mi vybaví ve spojitosti s FC Vysočina, je strašná spousta. Rozhodně to není jen o jednom momentu. Tento klub se výrazným způsobem podílel na mé fotbalové výchově, nastartoval moji kariéru a dostal mne do povědomí veřejnosti.

Udržuješ s klubem vazbu? Jsi s někým v kontaktu?
Vysočinu samozřejmě dlouhodobě sleduji. Zajímám se o výsledky i dění v klubu. V častém kontaktu jsem s Petrem Tlustým, sekretářem Petrem Šilhánem nebo masérem Pavlem Křížkem.

Vybavuješ si na své fotbalové začátky?
Vzpomínky jsou to už dost matné. Už někdy v pěti letech mne táta přivedl na hřiště u nás Herálci v okrese Havlíčkův Brod. Kategorii přípravek jsem asi tři roky strávil v Humpolci, kde jsem kopal i s Honzou Kopicem. A první zápasy za mladší žáky jsem hrál za Havlíčkův Brod. Zde jsem však byl pouze půl roku, neboť jsem společně s trenérem Kučerou, jeho synem Tomášem a dalšími hráči zamířil do Jihlavy.

Jak složitý pro tebe byl přechod do FC Vysočina? Chtělo se ti tehdy vůbec do Jihlavy?
Na hřišti i ve škole to bylo snazší díky přítomnosti spoluhráčů s Havlíčkova Brodu a trenéra Kučery. Navíc jsem netrpěl ani odloučením od rodiny, neboť jsem ráno jezdil z domova autobusem a po tréninku mne vyzvedávali rodiče. Spíše než pro mne to tak bylo náročné pro naše. Na intru jsem byl až během středoškolských časů.

Můžeš vzpomenout na jihlavské mládežnické začátky?
Začal jsem v mladších žácích u trenéra Morkuse, ale na poslední půl rok této kategorie jsem už byl přesunut rovnou do starších žáků „A“ k panu Fenclovi. Zde jsem zůstal, přičemž nás později vedl trenér Křeček. Do „déčka“ dorostu k panu Procházkovi jsem přešel s celým ročníkem a ve stejném složení jsme za rok hráli extraligu mladšího dorostu. Následoval přechod do staršího dorostu, přičemž jsem „béčko“ přeskočil a šel jsem rovnou do „áčka“ k trenéru Kriegovi.

Do kabiny dospělého „áčka“ jsi vpadl jako dorostenec v létě 2008. Jaké byly tvé začátky v prvním týmu. Kdo ti tehdy pomohl v aklimatizaci?
Měl jsem před sebou ještě jeden rok v dorostu, a proto mne přeřazení překvapilo. Navíc jsme za sebou neměli moc povedenou sezónu. V prvních krocích mi hodně pomohli zkušení hráči, jako Petr Faldyna či Michal Veselý, s nímž jsem dodnes kamarád. Navíc jsem se z dorostu znal s Rabušicem či Cihlářem. A nemohu opomenout ani podporu trenérů Karola Marka a Josefa Vrzáčka.

Vybavuješ si některé momenty z úvodních duelů II. ligy?
Vzpomínám si na nervozitu a respekt při úvodním tréninku s „áčkem“. Vybavuji si první start hned v prvním kole doma proti Fulneku, kdy jsem šel na posledních patnáct minut místo Ramba. Pak jsem ale chodil spíše vypomáhat k záchraně staršímu dorostu nebo jsem občas nastoupil i za „béčko“. Znovu jsem ve II. lize hrál až v závěru jara a hned jsem jediným gólem rozhodl domácí zápas proti HFK Olomouc. Ten se samozřejmě nezapomíná.

Prakticky po roce jsi odešel hostovat do Slavie. Nebyl tento krok tehdy předčasný?
Měl jsem za sebou docela vydařený podzim 2009 a najednou přišla nabídka jarního hostování ze Slavie. Tato změna tehdy asi byla předčasná, na druhou stranu bych si možná později vyčítal, že jsem ji nevyužil. Získal jsem tam mnoho nových zkušeností, čtyřikrát jsem nastoupil v lize a v základu jsem nastoupil v derby, kdy mne měl na starosti stoper Řepka. Pro dvacetiletého kluka super zážitky a poznatky. Do Jihlavy jsem se vrátil snad lepší, klidnější a s motivací do ligy se vrátit. Ve Slavii jsem zjistil, jak to funguje ve velkém klubu a na čem mám dále pracovat.

Který moment po návratu do FCV považuješ z hlediska svého jihlavského působení za klíčový?
Spojil bych dohromady celé období, které tvoří postupový ročník 2011/12 a s ním následná sezóna v I. lize. V týmu se sešla výborná parta a každého bavily jak tréninky, tak i zápasy. Pohoda se poté přelila i do nejvyšší soutěže. Je jasné, že v další kariéře mi pomohly branky, které jsem za Vysočinu po návratu ze Slavie nastřílel. Hlavně tedy deset prvoligových tref během úvodních jedenácti duelů podzimu 2012. Dostal jsem se tak do širšího povědomí veřejnosti a poté následoval zimní přestup do Plzně.

Chtěl bys touto cestou ocenit přínos některého z trenérů v Jihlavě pro tvoji kariéru?
Úplně všichni! Každý z trenérů mi určitě pomohl. Vždy jsem na ně měl štěstí, což zatím platí pro celou moji kariéru. Ale rozhodně nemohu opomenout trenéra Romana Kučeru v žácích. A v dorostu mi strašně moc pomohl trenér Pavel Procházka, pod nímž jsem našel to, v čem bych mohl být na hřišti platný a úspěšný. Prostě mi ukázal mé fotbalové přednosti. A díky náleží i trenérům Romanu Pivarníkovi a Františku Komňackému.

Na tvém kontě máš mnoho kolektivních i individuálních úspěchů. Kterých si ceníš nejvíce?
Nejvýše řadím fakt, že mám starty v reprezentaci. To je splněný sen, ke kterému asi vzhlíží každý kluk, který začne kopat do míče. A pak mne strašně těší, že jsem si zahrál v Lize mistrů. Moc bych si přál, abych si tento zážitek v budoucnu zase zopakoval.

Které reprezentační či pohárové duely ti nejvíce utkvěly v paměti?
Těžko vybírat, svátkem a krásnou vzpomínkou pro mne byly a jsou asi opravdu všechny. V pohárech jsme vždy měli štěstí na pěkné soupeře. Stačí vzpomenout Bayern, Lyon, postup přes Šachtar nebo třeba duely s Neapolí, které byly mojí evropskou premiérou a povedly se mi.

Kde vidíš svoji fotbalovou budoucnost? Toužíš po zahraničním angažmá?
Teď už asi ne. Jsem moc spokojen s možností nastupovat za Slavii. Budu šťastný, když se v jejím dresu delší dobu udržím a budu platný pro mančaft.

Čím si vysvětluješ, že FC Vysočina v posledních letech dodal řadu reprezentantů – tebe, Vydru, Rabušice, Gebre Selassieho, Masopusta, Klimenta, Kopice a částečně i Hušbauera? Vnímáš tento fakt třeba i při reprezentačních srazech?
Mnohé z nás objevil trenér a scout Lumír Fikes. Následně našemu sportovnímu vývoji pomohli kvalitní trenéři od žáků, přes dorost až po dospělé. A hlavně – v Jihlavě vždy platilo, že se v prvním týmu nebáli dát herní příležitost talentovaným odchovancům ještě v dorosteneckém věku. Pokud tedy na to měl výkonnost. Jsem rád, že k sobě máme blízko i na reprezentačních srazech. Zrovna na tom posledním jsem na téma FC Vysočina docela dlouho hovořil s Theem Gebre Selassiem.

Umíš si představit, že svoji fotbalovou dráhu uzavřeš na Vysočině?
Samozřejmě si to představit umím a byl bych i rád, kdyby to takto dopadlo.

Standa je Hvězda Vysočiny!
Makej a buď jako Standa!

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies