Štěpánek: V brzké době se chci vrátit do nejvyšší soutěže

Reprezentanty a potenciální hvězdy českého fotbalu nabízí i současný kádr FC Vysočina. Jednou z nich je jednadvacetiletý stoper či defenzivní záložník David Štěpánek (nar. 30.3.1997), jenž prošel mládežnickými reprezentacemi Česka a už v sedmnácti letech si v jihlavském dresu vyzkoušel prvoligový duel. V nejvyšší soutěži dosud nastoupil do 39 utkání, ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE si v probíhajícím ročníku připsal 12 startů.

Davide, co se ti vybaví, když se řekne FC Vysočina Jihlava?
Klub, ve kterém jsem fotbalově vyrostl, strávil zde skoro celou dosavadní fotbalovou dráhu, dostal jsem už v dorosteneckém věku šanci mezi dospělými a získal jsem tu první zkušenosti s nejvyšší soutěží. Klub, za nějž rád nastupuji a mám ho v srdci.

Vybavuješ si na své fotbalové začátky?
Stále bydlím s rodiči Humpolci, odkud každý den dojíždím do Jihlavy. S fotbalem jsem ale začínal v sedm kilometrů vzdálených Speřicích, což je vesnice, která má asi 100 obyvatel. Krajský přebor tu hraje můj čtyřiadvacetiletý bratr. Ke kulatému nesmyslu nás samozřejmě přivedl tatínek, který sice fotbal nikdy nehrál, ale je velkým fanouškem tohoto sportu.

Kdo tě vlastně do FC Vysočina přivedl?
Stála za tím vlastně náhoda. Můj táta v Humpolci pro pana Kopice opravoval střechu. Věděl, že je otcem exjihlavských hráčů Milana a Honzy, a požádal jej, zda by mohl zajistit alespoň moji zkoušku v Jihlavě. Slovo za mne ztratil a já tu možnost získal.

Chtělo se ti tehdy vůbec do Jihlavy?
Určitě jsem si chtěl vyzkoušet, zda vůbec na konfrontaci s hráči ve Vysočině mám. Když jsem si osahal první tréninky a zápasy, tak jsem zjistil, že na této úrovni hrát můžu.

Můžeš vzpomenout na jihlavské mládežnické začátky?
Nastoupil jsem do mladších žáků a mým prvním trenérem v FC Vysočina byl Ladislav Mazač. Později mne dlouhou dobu trénoval Kamil Průša. Vlastně od mladších žáků až po dorost. V dorostenecké kategorii si vzpomenu ještě na Davida Oulehlu a Josefa Vrzáčka. Ještě ve starších žácích jsem nastupoval za svůj ročník 1997, ovšem v dorosteneckých letech už jsem se pravidelně posouval o ročník výše.

Do kabiny dospělého „áčka“ jsi vpadl jako dorostenec na jaře 2015. Jaké byly tvé začátky v prvním týmu?
Půlrok jsem trénoval s „áčkem“ a střídavě jsem nastupoval za juniorku a dorost. Domácí loučení s ligovým ročníkem proti Liberci nabídlo příznivou konstelaci. Už jsme měli jistotu záchrany a ke všemu se Liberec tehdy koncertoval na finále národního poháru. Vše umocnil fakt, že jsme vedli 4:0, tudíž mi tehdy dal trenér Klusáček šanci na premiérový start v I. lize. Na hřišti jsem šel asi na posledních 10 minut. Pamatuji si, že jsem přesto byl strašně nervózní. Shodou okolností šlo o poslední ligový zápas legendárního gólmana Jardy Blažka.

V dalším ročníku jsi ale v nejvyšší soutěži nenastoupil ani jednou. Čím si to vysvětluješ?
Asi nejvíce mi uškodil fakt, že jsem neustále pendloval mezi dorostem, juniorkou, reprezentací a áčkem. Neměl jsem vlastně svůj tým. Hrál jsem za juniorku a dorost, trénoval jsem s áčkem a absolvoval jsem časté reprezentační srazy. Navíc mne trápily různé nemoci a lehká zranění. ...

Kdy jsi poprvé oblékl reprezentační dres? Na které zápasy či turnaje v nejcennějším dresu nejraději vzpomínáš?
Přes krajské a národní výběry jsem se dostal na jeden z prvních srazů reprezentace U16. V kategoriích U17 a U19 jsem absolvoval dva kvalifikační cykly, v nichž nám v elitní fázi kvalifikace vždy scházel krůček k postupu na závěrečný šampionát. Čtyřikrát jsem si zahrál i za tým U20. Za reprezentaci jsem zatím vstřelil tři branky.

Byl jsi kapitánem reprezentace, přesto jsi do končícího kvalifikačního cyklu U21 nezasáhl. Čím si to vysvětluješ?
Bohužel, do užší nominace reprezentace U21 jsem se nikdy nedostal. Vždy tomu něco scházelo, což mne samozřejmě mrzelo. Ani jsem s koučem Lavičkou nebyl v kontaktu.

S reprezentací jsi procestoval kus světa, ovšem pořádnou exotiku jsi zažil na jaře 2015 s jihlavským výběrem středních škol…
Nejen pro mne to byl zážitek na celý život. A to nejen po stránce sportovní. Velká škoda, že jsme pokazili závěr čtvrtfinále s Brazílií. Rozhodně jsme mohli skončit lépe, než na 7. místě. Troufám si tvrdit, že jsme měli i na výhru v turnaji. Poznávání Guatemaly bylo velkým zážitkem a vlastně i kulturním šokem. Přestože jsme hlavně pobývali v uzavřeném resortu, který byl obehnán vysokými zdmi, tak jsme během cest na zápasy obdivovali krásnou přírodu a zároveň jsme pozorovali bídu místních obyvatel v chatrčích.

Na jaký prvoligový duel nejraději vzpomínáš?
Pominu-li debut, tak těch utkání samozřejmě bylo více. Například na podzim 2016, kdy jsme doma nutně potřebovali porazit silnou Mladou Boleslav. A skutečně se tak po výsledku 2:1 stalo. A já se k výhře přispěl první gólovou asistencí.

Stále čekáš na premiérovou branku mezi dospělými...
Mrzí mne to hodně. Zvlášť, když jsem po celou fotbalovou dráhu vždy střílel dost gólů. Nějaké možnosti jsem měl zejména po standardních situacích. Asi nejblíže brance bylo při jednom z prvoligových duelů, kdy jsem na zadní tyči zakončoval rohový kop, ale protihráč míč dokázal vykopnout z brankové čáry.

Na kterém postu se cítíš nejlépe? Na stoperu nebo na defenzivním záložníkovi?
Momentálně už nastupuji jenom vzadu, takže se asi nejlépe cítím na stoperovi. Přesto si myslím, že bych defenzivního záložníka zvládl odehrát, nějaké zkušenosti jsem už snad nabral. Myslím, že tento post je i náročnější, protože se zde více běhá, složitější je orientace na hřišti a hráč s balónem je pod větším tlakem.

Máš odehráno více duelů v I. lize než ve II. lize. Můžeš obě soutěže porovnat?
Rozdílná je samozřejmě atmosféra, návštěvnost nebo pozornost médií. Z hlediska fotbalového vnímám ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE větší tvrdost, důraz a bojovnost. Nejvyšší soutěž je více fotbalová a svázaná taktikou. Obě ligy jsou strašně těžké. Působení ve II. lize je pro nás o to těžší, že každý od nás čeká výhry a musíme přehrávat koncentrované obrany soupeřů. Je to pořádná dřina, protože všechny týmy jsou výborně takticky i fyzicky připravené. Navíc jsme na tento herní styl nebyli zvyklí, neboť v nejvyšší soutěži jsme spíše bránili my a chodili jsme do rychlých brejků. Musíme proto hrát trpělivě a otevírat si prostory pro šance.

Stále náležíš mezi nejmladší členy jihlavského kádru. Můžeš nám popsat, jaké úkoly ti z toho v kabině vyplývají?
Benjamínek, jako v každém týmu, musí nosit různé pomůcky na trénink, odnáší koše s prádlem a je připraven skočit pro pomůcky, pokud se cokoliv zapomene v šatně. Beru to jako realitu, už sem si zvykl. A jsem rád, že alespoň nejsem úplně nejmladší.

Předávají ti zkušenější spoluhráči své poznatky? Ke kterému z nich máš nejblíže?
To rozhodně ano. Pro mne je velkým přínosem, když mi své zkušenosti v současném týmu předává trojice zkušených hráčů - Lukáš Vaculík, Petr Tlustý a Lukáš Zoubele.

Jaké jsou tvé fotbalové cíle? Máš nějaký vysněný klub či ligu?
Vysněným klubem je určitě FC Liverpool, ovšem moc dobře si uvědomuji, jak těžké či spíše nemožné bude jednou jeho dres obléci. Mým nejbližším cílem je vrátit se v brzké době do nejvyšší soutěže. Nejraději v dresu FC Vysočina.

Čím si vysvětluješ, že FC Vysočina v posledních letech dodal řadu reprezentantů – tebe, Vydru, Rabušice, Tecla, Masopusta, Klimenta, Kopice a částečně i Hušbauera?
Jednoznačně jde o důkaz výborné práce FC Vysočina s mládeží. Vždy tu pro ni byli kvalitní trenéři. Věřím, že tato produkce kvalitních fotbalistů bude pokračovat i v budoucnu. Zázemí je pro to rozhodně vytvořeno.

David je Hvězda Vysočiny! Makej a buď jako David!

© 2006-2024 FC Vysočina Jihlava & eSports.cz, s.r.o.  |  RSS
Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno. Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www,fcvysocina.cz.
Nastavení cookies

• Yeni Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler
• Deneme Bonusu
• Deneme Bonusu Veren Yeni Siteler
• Deneme Bonusu Veren Siteler 2024