Voltr: Soustředím se na své výkony v dresu FC Vysočina
Do Jihlavy přišel na počátku zimní přípravy na hostování ze Slavie Praha. Provázely jej pozitivní reference, zájem dalších prvoligových klubů a též nelehké břímě nahradit kanonýra Murise Mešanoviće, jenž nabral opačný směr do Edenu. Útočník Radek Voltr zatím na první branku v modrém dresu FC Vysočina čeká, ovšem jeho výkony rozhodně nejsou zklamáním. Následující řádky přijměte jako bližší představení tohoto čtyřiadvacetiletého fotbalisty.
NA AKTUÁLNÍ TÉMATA
Jak hodnotíš dva měsíce v FC Vysočina?
Zpočátku to bylo o poznávání spoluhráčů, trenéra a města. Teď už si to sedlo, zapadl jsem do kabiny a nemám si na co stěžovat. Z fungování klubu, kabiny a vůbec všeho, co jsem tady stihl poznat, jsem pozitivně překvapen. Rozhodně jsem tady spokojený, naplnila se veškerá má očekávání. Z hlediska výsledkového mne mrzí duel na Slovácku, odkud jsme určitě nemuseli odjíždět s prázdnou. Věřím, že nás k bodovým ziskům nastartuje velmi důležitá výhra nad Olomoucí.
Z jakého odehraného utkání jsi ty osobně měl nejlepší pocit?
Těžká otázka, protože jsem v žádném utkání nevstřelil branku, tudíž nemohu říci, že bych z některého svého výkonu osobně mohl být spokojený. Určitě mne ale těší, že jsme zvítězili nad Sigmou.
Jak vnímáš tlak boje o záchranu?
Už jsem ho zažil v Hradci, ovšem tehdy jsem moc nenastupoval a tolik na mne nedoléhal. V Jihlavě jej zažívám mnohem intenzivněji. Přestože se jej snaží realizační tým hodně eliminovat, tak tlak samozřejmě vnímáme. Musíme se snažit tolik si ho nepřipouštět a odvádět na hřišti to nejlepší, co v nás je. Věřím, že to bude stačit k tomu, abychom se zachránili.
Zatímco ve II. lize jsi nastřílel 29 branek, tak v SYNOT lize si zapsal jediný gól. Je opravdu tak velký rozdíl ve střílení branek v obou soutěžích?
Nemyslím si, že ten rozdíl by byl velký. Rozhodně nejsem spokojený s mým gólovým vyjádřením v SYNOT lize. Jsem přesvědčen, že se to zlepší a góly ve mně jsou.
Proti Olomouci jsi nastoupil na křídle. Vyhovuje ti tento post nebo preferuješ roli hrotového útočníka?
Na Žižkově jsem velmi často nastupoval na levém křídle, na Slavii jsem toho dost odehrál vpravo nebo pod hrotem za Škodou. Myslím, že z ofenzivních postů mohu nastoupit kdekoliv, ale pořád se nejlépe cítím na hrotu útoku.
OHLÉDNUTÍ ZA KARIÉROU
Kdo a kdy tě přivedl na fotbalové trávníky?
Někdy v pěti letech mne na hřiště přivedl táta u nás v obci Lhota pod Libčany. Do 10 kilometrů vzdáleného Hradce Králové jsem přešel až v kategorii starších žáků. Navíc to nebylo do FC, ale do menší Olympie. Byl jsem tam spokojen a nijak jsem neřešil, že hraju za méně známý klub.
Kdy jsi přestoupil k Votrokům? S kým si nastupoval v týmu?
V Olympii jsem působil i těsně po skončení žákovské kategorie, ovšem na podzim 2006 už přilétlo laso z FC. První rok jsem působil v D dorostu U16, ale už za rok mne posunuli do prvního dorostu U19. To byl vážně velký skok. V mančaftu jsem nastupoval s gólmany Holým a Koubkem, záložníkem Zeleným či obráncem Holešem.
Kolik jsi toho odehrál v českých reprezentacích?
V kategoriích U16 až U18 jsem si připsal 8 startů. Bohužel jsem tehdy nastupoval spíše na křídle, než na hrotu, což pro mne tehdy nebyl optimální post. Nejvíce si samozřejmě vybavuji premiéru v reprezentaci U16. A to bez ohledu na fakt, že jsme 0:2 podlehli Srbsku. V odvetě jsme jim to ale vrátili.
Kdy jsi poprvé nahlédl do kabiny „áčka“?
Už v sedmnácti jsem poprvé vzal za kliku kabiny dospělého „áčka“. První tým tehdy vedl Václav Kotal, jenž nyní působí v Brně. Měl jsem možnost trénovat s prvním týmem a o víkendu jsem pendloval mezi dorostem U19 a juniorkou. Zápasů jsem tak absolvoval velké množství. Premiéru ve II. lize jsem si připsal na konci jara 2009, kdy jsme hráli na Bohemce. Klokani tehdy měli jasný postup, přišlo asi 7 tisíc lidí a byl to pro mne obrovský zážitek. Obdobné to bylo i v následném ročníku 2009/10, kdy jsem byl posledním rokem v dorosteneckém věku a Hradec postoupil do nejvyšší soutěže. Též jsem za „áčko“ ve II. lize nastoupil jen jednou – zrovna v závěrečném utkání v Jihlavě.
Jak ti v kariéře pomohla hostování v České Lípě a poté v Čáslavi?
V prvoligovém kádru to pro mladého hráče bylo velmi složité, tudíž jsem na podzim 2010 nastupoval za juniorku a na jaře jsem uvítal možnost hostovat v Arsenalu Česká Lípa v ČFL. Další krok poté na podzim 2011 představovalo hostování v druholigové Čáslavi. V 16 utkáních jsem vstřelil 8 branek a byl jsem po podzimu nejlepším střelcem II. ligy.
Obě hostování mi fotbalově strašně pomohla. I proto tvrdím, že pro mladého hráče je k nezaplacení, když hraje dospělou soutěž. I třetí liga nebo divize jsou podle mne pro růst mladého hráče prospěšnější, než Juniorská liga.
Po úspěšném působení v druholigovém Zenitu tě zabrzdilo zranění...
V lednu 2012 jsem se vrátil do prvoligového Hradce s tím, že přijde můj čas a zabojuji o místo v sestavě. Bohužel jsem si zkraje přípravy přivodil zlomeninu zánártní kůstky, tudíž jsem do ligy naskočil až v závěru soutěže.
Vybavuješ si premiérový prvoligový start?
Debutoval jsem Pod lízátky na konci března 2012 v utkání proti Mladé Boleslavi. Vyhráli jsme 2:0 a já si připsal dvě minutky. Do konce sezóny jsem ještě zasáhl do dvou duelů.
V ročníku 2012/13 ses začal v hradeckém kádru výrazněji prosazovat. Co chybělo k tomu, abys nastoupil do více než 9 duelů?
Tato sezóna pro mne byla zvláštní. V létě do Hradce přišel trenér Plíšek a já asi úplně nepatřil mezi jeho oblíbence. Šanci mi dal, ovšem nebylo jí tolik, kolik jsem si představoval. V dubnu byl kouč odvolán a nahradil jej trenér Prokopec, který mne vedl už v dorostu. Nepříjemný sestup však neodvrátil. Všechny nás to strašně mrzelo.
Votroci v květnu 2013 sestoupili. Proč jsi v Hradci nezůstal a zamířil jsi na hostování do taktéž druholigového klubu Viktorie Žižkov?
Musím říci, že pro mne samotného je to trochu záhadou. V Hradci jsem začal letní přípravu, dařilo se mi v ní a FNL jsem začal v základu. Jenže jsem odehrál jen první poločas a v dalších zápasech jsem se na hřiště dostal jen na pár minut, tudíž jsem se po 5. kole rozhodl, že zkusím štěstí někde jinde. Po duelu Juniorské ligy proti Slavii, kdy jsem vstřelil hattrick, mne viděli trenéři Žižkova. Hned po utkání proběhl kontakt a dostal jsem nabídku na hostování.
Pod žižkovským vysílačem se ti velmi dařilo. Na druhou stranu hráči museli řešit mnohdy až existenční starosti...
Pro moji kariéru šlo o zlomové období. Díky němu jsem se konečně výrazněji prosadil a vykopal jsem si smlouvu ve Slavii. Žižkovi a trenérskému týmu, který mne tam vedl, jsem za to dodnes vděčný. Prosazoval jsem se střelecky a herně se dařilo i celému týmu. Pokud nebudu brát finanční stránku, která byla katastrofální, tak z hlediska sportovní a lidského šlo o dva fantastické roky. Zažívali jsme mnoho situací, které náš hráčský kolektiv hodně utužily. Skládali jsme se spoluhráčům na plínky pro děti, půjčovali jsme si peníze, aby bylo na zaplacení školní jídelny, na tréninky jsme chodili pěšky... Teď se tomu člověk směje, ovšem tehdy to bylo velmi nepříjemné. Na druhou stranu se v těchto chvílích prokázal charakter jednotlivých hráčů a realizačního týmu. Vytvořili jsme fantastickou partu, která držela při sobě. Ukázalo se, že po určité období lze fungovat i bez peněz. Už bych to ale znovu zažít nechtěl.
Neregistroval jsi v průběhu dvou let na Žižkově zájem jiných klubů?
Po úvodním půlroce přišel první kontakt ze Slavie a bylo před podpisem smlouvy. Do Edenu však měl vstoupit zahraniční investor, přivedl si trenéra Pastora a nového sportovního ředitele, který všechny přestupy stopl. Po roce se mé hostování z Hradce změnilo v přestup a já se nakonec přestupu do Slavie dočkal.
Žižkovský kádr se v létě 2015 rozpadl a řada hráčů s koučem Trpišovským odešla do Liberce. Nebyl jsi též blízko přestupu do Slovanu?
Musím říci, že Liberec byl též ve hře. Slavie však byla v jednáních rychlejší, tudíž jsem její nabídku upřednostnil. Navíc jde o obrovský klub s velkou tradicí. Jsem rád, že jsem se takto rozhodl.
Jak hodnotíš své podzimní působení v Edenu?
Do Slavie jsem šel s tím, že se o svoje místo poperu a odevzdám vše, co ve mně je. Popravdě jsem nečekal, že nakonec nastoupím do 15 zápasů a odehraju přes 800 minut. Samozřejmě mne mrzí, že jsem nepřidal více branek a zůstalo u jediné trefy do sítě Ostravy, protože šance na to byly.
Jaké jsi měl pocity, když jsi sledoval výrazné zimní posílení v Edenu?
Snažil jsem se nad tím moc nepřemýšlet. Naplno jsem trénoval a hrál zápasy. Žádné signály, že bych měl odejít, jsem neměl. Jenže 7. ledna si mne zavolal sportovní manažer Jinoch a sdělil mi, že za dané situace bych pravděpodobně nedostával tolik herních příležitostí a že by pro mne bylo nejlepší, kdybych zamířil na hostování. Krom Zlína a Jihlavy tam byly i další alternativy, ale já se rozhodl pro Vysočinu. Nyní se soustředím na své výkony v modrém dresu a na to, aby se nám povedlo zachránit. Uvidíme, co bude v létě, kdy mi končí hostování ze Slavie.
Čermák: Mrzí mne, že jsem týmu nemohl pomoci v úvodních kolech
Slovenský defenzivní záložník či stoper Adrián Čermák byl fanoušky a návštěvníky klubového webu zvolen nejlepším fotbalistou FC Vysočina za podzim 2024. Zvítězil s poměrně výrazným náskokem před ofenzivním středopolařem Jakubem Selnarem. Ten o jediný bodík sesadil na třetí pozici středního záložníka Adama Peška. S jednatřicetiletým kapitánem týmu... Celý článek
Vytisknout